Pominu zde, že společnost je rozdělena v názoru na tento trestný čin, ať již byl motivován rasově, nebo jako podlý čin žhářství. Je mi úplně jedno jaký byl motiv. Ale jedno je jisté!
Žhářství vždy patřilo a dodnes patří, mezi nejvíce odsouzeníhodné trestné činy, ať už byl jejich motiv jakýkoliv. Jejich nebezpečnost spočívá právě v její podlosti a nepředvídatelnosti.
Podpálí li někdo kupku sena, stoh, nebo stodolu, je to sice neomluvitelné, ale je to jenom žhář.
Podpálí li někdo obytný dům, už je to velice nebezpečný žhář, bez rozdílu, ať již byl jeho motiv jakýkoliv.
Jestli jdou s úmyslem podpálit barák, a neověří si, že je obydlený, to už není jenom žhářství, ale pokus o vraždu, který nelze ospravedlňovat tím, že si mysleli, že dům je sklad kradeného zboží.
Škrtnu li zápalkou, může to být chápáno jako blbost, či lidské selhání, ale pokud někdo vhodí do domu tři zápalné lahve, to už není ani blbost, ale plánovaný žhářský útok.
Neomluvitelný žhářský útok, vlastně pokus o vraždu. Výmluva, že mysleli, že dům není obývaný, je jenom lichá vytáčka. Všichni byli plnoletí, svéprávní, a tudíž zodpovědní za své činy.
Klidně by se mohlo stát, že budete mít cikány za sousedy, a zápalná láhev vletí do bytu vám, s tím, že si jenom spletli okno, a že je jim to hrozně líto.
Je mi líto zmrzačeného dítěte, i zmařených mladých životů! Ale na to měli myslet dříve, než vzali zápalné lahve do ruky.