Rád bych navázal na článek..

  Karla Sýkory, „Jaký je smysl života?“. Jelikož se to nedá sdělit jenom v příspěvku do diskuse, přidávám tento článek. Není to  polemika s názorem pisatele, ale jenom širší pohled z druhé strany.

Jaký teda je smysl života?  Náboženský a duchovní rozměr života autor obsáhle vyjádřil. Ale co ten fyzický rozměr a smysl života?                                                                                   

Slovy klasika „Když už jsem, tak koukám abych byl!", by se daly zjednodušeně vyjádřit základní hodnoty lidského bytí, jako je jídlo, střecha nad hlavou,  pokračování rodu, a k tomu zdraví. Zdraví fyzické i zdraví duševní! Bohužel, ne každému se to podaří. V dnešní době už tento základ nestačí, a stáváme se otroky své vlastní spotřeby. Jedno rčení říká, že jíme proto abychom žili, a nežijeme proto abychom jedli. Dalo by se to použít taky na práci! Pracujeme proto abychom žili, a nežijeme proto abychom pracovali. Opak se stává pravdou. Z práce se vytrácí smysl. Jsou věci pro život zbytné, a věci nezbytné! V dnešní spotřební době se vyrábí spousta věcí zbytných za cenu, která převyšuje vlastní smysl života. Firmy za účelem zisku jedou v nepřetržitých provozech. Dvanáctihodinové směny, denní i noční. Manželé se potkávají mezi směnami, s dětmi se vidí jenom ráno nebo večer. Ženy ve dvanáctihodinových nočních směnách!!!                                                                                                                       

To už není o smyslu života, to už je boj o samu existenci důstojného lidského života!  Psychické a fyzické vyčerpání začíná provázet čím dál mladší lidi. Lidé jsou jenom jako citrón! Vyždímat do poslední kapky a vyhodit!

A tak se znovu ptám! Jaký je teda vlastní smysl života?                                                       

Není to spíše boj o důstojné přežití, a berličkou k tomu má být duchovní a náboženský rozměr života?