Nic není nemožné, aneb všechno je možné.

   V hlavách našich zákonodárců se rodí jedna spásná myšlenka za druhou. Dokud jsou to jenom  slova, je to neštěstí, ale dá se o nich přemýšlet. Hlavně nesmí skončit na papíře, protože to už hraničí s katastrofou.

    Říká se, srážka s blbcem je neštěstí, ale s iniciativním blbcem je to katastrofa. Začínám zjišťovat, že se objevuje nějak mnoho iniciativ, nad kterými zůstává občas rozum stát. Jednou z posledních je, aby si ošetření a léčení některých úrazů, hradil pacient sám. Budiž! Když si budu rozebírat ve svěráku granát tak to beru, protože to může udělat jenom trouba. Že léčení úrazů odebírá finance na léčení nemocných ?

     Ale přece každá lidská činnost  nese určitá rizika, a jak chce kdo posuzovat, kde je ta hranice, kde začíná riziko?  Jaký je rozdíl mezi parašutistou, horolezcem, prací na žebříku a motoristou? Žádný! Vždyť všichni se vystavují riziku, a kdo chce posuzovat, které riziko je větší? Co je větší riziko, vylézt na žebřík, nebo přejít frekventovaný přechod? Vždyť nejriskantnější činnost z pohledu léčení úrazů je řízení motorového vozidla, kde počty  zraněných se pohybují v desetitisících. To má pět milionů řidičů platit vyšší zdravotní pojištění, nebo náklady léčení?

Našlo by se ještě mnoho dalších aktivit ze všech oborů, na kterých si bystří rozum mnoho poslanců.

Možná, že se dnes opět setkáme s nějakou geniální myšlenkou nějakého iniciativního fantasty.

Motto dne: „ Nikdy neříkej, že něco nejde! Vždycky se najde nějaký blbec, který neví že to nejde a udělá to.“